Královský hrad z konce 14. stol., postavený na příkaz Václava IV., upraven renesančně a barokně. Opuštěn v 17. stol. Poslední majitel J. Colloredo-Mansfeld daroval zříceninu při 1. pozemkové reformě Klubu českých turistů.
Hrad Točník náleží mezi nejmladší, ale rozlohou největší hrady v Čechách. Je to nástupce hradu Žebráka. Král Václav IV. sice nechal hrad Žebrák v letech 1383–1396 upravit pro svou potřebu, ale ani to nepostačovalo a tak, když roku 1395 hrad značně poškodil požár, rozhodl se, že si nechá postavit hrad nový, který by se stal jeho důstojnějším i bezpečnějším útulkem. Pro stavbu nového hradu bylo zvoleno místo nedaleko Žebráka, na témže hřebeni, o 100 m výše. Kdy stavba začala, není známo, ale již roku 1398 byl bezpochyby dokončen alespoň obytný palác, neboť v tomto roce zde již král Václav IV. pobýval. Hrad byl již tehdy nazýván Točník, snad podle jména kopce, na kterém byl postaven.
Točník byl založen velkoryse. Do hradu se vstupovalo od východu po mostě, podpíraném dvěma pilíři, nad hlubokým a širokým příkopem, vylámaným ve skále. Na jeho dně byla vyhloubena cisterna, v níž byla zachycována dešťová voda. Cisterna byla jediným zdrojem vody pro hrad až do první poloviny 16. století, kdy zde byla vyhloubena studna. Poslední část mostu tvořil padací most, po kterém se vstupovalo první vysokou hranolovitou branou do prvního nádvoří, správněji snad předdvoří, které bylo obehnáno silnou hradební zdí. Na jižní straně předdvoří byl další hluboký vyzděný příkop, přes který vedly dva padací mosty: jeden pro pěší, druhý, širší, pro povozy. Po těchto mostech se vstupovalo do druhé, původně dvoupatrové hranolovité brány. Tato brána vedla do dalšího nádvoří, zaujímajícího původně rozsáhlou plochu v podobě nepravidelného písmene L. Nádvoří bylo patrně již tehdy na obou vnějších stranách obklopeno budovami. Na jeho jižní straně byl prostor vnitřního hradu s obytným královským palácem. Do této části hradu (určené výhradně pro soukromou potřebu krále a jeho družiny), která byla obklopena hradbou, se vstupovalo třetí branou na nádvoří. K pravé straně brány přiléhala velká obytná hranolovitá věž, jejímž úkolem bylo také chránit vstup do této části hradu. Na severní straně bylo nádvoří tvořící obdélník, které bylo opevněno vysokou hradební zdí; na jižní straně bylo chráněno ostrými hroty křemencového valu, na němž hrad stál. Val byl na vnitřní straně obezděn. Na východní straně vnitřního nádvoří byl vlastní královský palác, který měl dva sklepy, jeden podzemní, druhý na úrovni nádvoří. Ten byl rozdělen na tři části, z nichž nejrozlehlejší byla prostřední a tvořila ji velká klenutá síň se třemi valenými klenbami, podepřenými arkádami: Zde byla patrně hradní kuchyně. Z ní se do prvního patra paláce vstupovalo po točitém schodišti. Podobně jako tento sklep byla celá budova paláce rozdělena na tři trakty, z nichž každý měl samostatnou valbovou nebo půlvalbovou střechu. Střední část budovy byla nejširší a měla v prvním i druhém patře veliké sály. Postranní trakty byly příčkami rozděleny na dvě přibližně stejně velké komnaty. Místnosti v severním traktu paláce byly určeny pro krále, v jižním traktu pro jeho družinu. Druhé patro paláce mělo podobné členění a bylo s prvním patrem opět spojeno z obranných důvodů jen točitým schodištěm, které bylo přistavěno do dvorního průčelí. Palác měl původně ještě třetí, podkrovní patro, které je dnes již zbořeno. Také sem vedlo pouze točité schodiště. Sál v prvním patře byl osvětlován dvěma velkými, hustě zamřížovanými okny, která vedla do příkopu, a třemi velkými okny, vedoucími na nádvoří. Jedno z nich bylo v podstatě portálem, který ústil původně na pavlač, obepínající ze tří stran nádvoří. Všechny místnosti paláce byly zaklenuty křížovými klenbami, měly bohatě zdobené krby, a portálky s padacími můstky byly spojeny s ochozy, vedenými po hradebních zdech. Z paláce vedla branka též do hradního příkopu, aby tak byl usnadněn přístup k jedinému zdroji vody.
V rozvržení prostorové dispozice hradního areálu se setkáváme s dvěma novinkami, až dosud neznámými. Předně je to vnější předdvoří, které přebíralo obrannou funkci, jakou měly pozdější barbakány, dále skutečnost, že hrad nemá obrannou věž, která byla při dobývání vždy posledním útočištěm obránců. Tuto funkci na Točníku převzal právě královský palác. Stál až na okraji příkopu a byl k němu postaven užší boční stranou; jeho venkovní zeď byla silná téměř 3 m. Nároží paláce byla zpevněna velkými bosovanými kvádry. Přestože vnitřní palác byl rozsáhlý a kromě toho byla mezi ním a hradební zdí dodatečně postavena ještě další gotická obytná budova, nemohl postačit účelům, pro něž byl hrad Točník postaven. Proto byl na druhém nádvoří postaven druhý palác, tvořící západní část hradu. Do přízemí této budovy, kde byly konírny, se vstupovalo na severovýchodní straně přímo z nádvoří. Palác měl dvě patra a podkroví. V prvním patře paláce byly dva sály s užší vstupní síní uprostřed, druhé patro tvořil jediný rozsáhlý sál s mohutným krbem. V podkroví byly komůrky pro služebnictvo a hradní posádku. Palác byl kryt sedlovou střechou. K tomuto paláci přiléhalo na jihozápadní straně příčné jednopatrové křídlo, které se táhlo až k věžovité stavbě uzavírající na západní straně parkán obytného jádra hradu.
Historie hradu
O postupu stavby hradu nejsme přesněji informováni. Nejisté postavení Václava IV. v Čechách však vyžadovalo, aby byl Točník urychleně dobudován. Proto byl hrad roku 1400 narychlo opevněn a král Václav IV. se do něho ukryl i s částí královského pokladu. Na hradě pobýval i v roce 1401, kdy zde vydal první listinu. Ale již roku 1402, kdy musel Václav IV. předat vladařství svému bratru Zikmundovi, byl na něho vyvíjen nátlak, aby mu postoupil též hrad Točník spolu s Žebrákem, Karlštejnem a Křivoklátem, což však odepřel. Poté byl Václav IV. zajat, ale příštího roku opět propuštěn. Po tomto roce se na Točníku až do roku 1415 ještě několikrát zdržoval. V roce 1409 zde byl projednáván spor o univerzitu, který skončil vyhlášením Kutnohorského dekretu. Ale od roku 1413 se Václav IV. raději zdržoval na Novém hradě u Kunratic a na Točník často nezajížděl.
Hrad Točník, přestože nebyl za života Václava IV. dostavěn, byl vskutku reprezentačním sídlem. Jeho výzdobu doplňoval pozoruhodný kamenný vlys nad vstupní branou se znaky zemí České koruny a Římské říše (zleva doprava: Budyšínsko, Dolní Lužice, Zhořelecko, Čechy, Lucembursko, Římská říše, Nisko, Morava, Svídnicko a Vratislavsko). Po obou stranách byl vlys uzavřen deskami, na nichž je ve stočeném závoji, tzv. věníku, ledňáček, Václavův osobní znak, oba symboly lásky, uváděné často do souvislosti s pověstí o zachránění krále Václava IV. ze zajetí sličnou lazebnicí Zuzanou.
Nástupce Václava IV., král Zikmund, ztratil o hrad Točník zájem a jenom se ve Starých letopisech českých dochovala zpráva, že v červnu 1420 navštívil hrady Točník a Žebrák, aby „pokladův svého bratra krále Václava IV. popatřil“, ale na hradě déle nezůstal. Už v roce 1421 zastavil král Zikmund hrad Točník Erkingerovi ze Seinsheimu. Ten ho však dal do zástavy svému zeti Bedřichovi z Kolovrat, který držel Točník spolu se svým bratrem Hanušem z Kolovrat, později pak Hanuš z Kolovrat se synovcem Jindřichem. V roce 1424 obléhalo posádku katolického pána hradů Točníka a Žebráka husitské vojsko v počtu 900 jezdců a 7000 pěšáků. Po třídenním obléhání však odešlo. Roku 1430 se horlivý stoupenec katolické strany Hanuš z Kolovrat přidal pod tlakem husitských vojsk ke straně podobojí.
Hanuše z Kolovrat vystřídal v zástavním držení hradu Točníka Hanuš mladší z Kolovrat, avšak král Jiří z Poděbrad zástavu vyplatil. Ale už roku 1461 Točník zastavil svým čtyřem synům, kteří zástavu brzy poté převedli na Bedřicha ze Šumburka. V letech 1475–1487 měl hrad v zástavě Burian z Gutštejna a po něm jeho syn Kryštof, který byl jakožto loupežný rytíř pohnán před zemský soud a kromě jiného zboží musel za trest vydat králi i Točník. Roku 1515 zavítal na hrad král Vladislav II., který jej zastavil Zdeňku Lvovi z Rožmitálu, jehož vystřídal později Jan z Vartemberka.
Ze zástavních pánů, kteří měli spíš zájem o výnos rozsáhlého točnického panství, k němuž patřily město Žebrák, městečko Cerhovice, 26 vesnic (z toho 5 pustých), dále řada různých platů (z masných krámů v Berouně, z vinic, z dolů na železnou rudu a hamru atd.), než na hradě samotném, počal Točník pozvolna pustnout. Proto Janovi z Vartemberka zemský sněm povolil opravy. Vartemberkova přestavba znamenala významný zásah do dosavadní dispozice hradu. Do objektu byla totiž vybudována nová cesta, vinoucí se serpentinami na jižním úbočí kopce. Po ní se vstupovalo do hradu na jeho západní straně branou, která byla roku 1524 nově proražena. Při této úpravě byla zazděna východní brána a vlys na ní umístěný byl přenesen na novou bránu. Vzniklo tak nové předhradí, z něhož se do hlavního nádvoří vstupovalo branou, která byla též nově prolomena v budově, jež toto nádvoří uzavírala na západní straně. Byla také změněna vnitřní dispozice druhého paláce, jehož sklepy byly poněkud prohloubeny a zaklenuty dvěma rovnoběžnými valenými klenbami. Roku 1530 byla na hlavním nádvoří vyhloubena studna, nad níž byla postavena velká kůlna a stáj. V roce 1534 postoupil Jan z Vartemberka svou točnickou zástavu nejvyššímu purkrabímu Volfovi staršímu Krajířovi z Krajku, ale ten ji hned předal svému strýci Volfovi mladšímu Krajířovi z Krajku. Konečně v roce 1544 se stal zástavním pánem na Točníku Jan mladší z Valdštejna. Také za těchto zástavních držitelů byly na hradě podnikány různé opravy a úpravy.
V roce 1552 král Maxmilián II. hrad Točník s rozsáhlým panstvím opět vyplatil ze zástavy, ale ještě téhož roku je zastavil Janovi staršímu z Lobkovic. Ten získal v roce 1557 točnické panství i s hradem a sousední rozsáhlé zbirožské panství do dědičného vlastnictví. Lobkovicové tato panství drželi až do roku 1594, kdy bylo Ladislavovi z Lobkovic císařem Rudolfem II. zkonfiskováno v souvislosti s činností jeho bratra Jiřího z Lobkovic. Také Lobkovicové podnikali na hradě některé stavební úpravy, na něž jim bylo zemským sněmem povoleno dalších 250 kop grošů českých. Zatímco vnitřní hrad zůstal bez podstatnějších změn, bylo velké střední nádvoří rozděleno zdí na dvě části. Změněna byla také dispozice druhého paláce, a to rozdělením velkého sálu na dvě menší místnosti a snížením původních gotických oken. V roce 1567 bylo průčelí tohoto paláce, směřující do nádvoří, opatřeno renesanční sgrafitovou omítkou, jejíž zbytky se dochovaly dosud.
Roku 1594 se stalo točnické panství na téměř tři století majetkem české komory. Panství bylo tehdy správně i hospodářsky spojeno se sousedními (též komorními) panstvími Králův Dvůr a Zbiroh a bylo spravováno hejtmany, kteří sídlili na zbirožském zámku. Hraď Točník tím ztratil jak pro svého majitele, tak i pro správu panství význam a byl záhy opuštěn a ponechán pozvolnému chátrání. V roce 1600 zažil hrad poslední královskou návštěvu, protože sem přijel Rudolf II. s velkým doprovodem. Pověst vypráví, že při cestě na hrad se doslechl, že na hradě straší, a bál se proto do něho vstoupit. Ale kolonu nebylo již možno na úzké cestě otočit a proto musel na hradě zůstat. Točník nebyl tehdy již zcela zařízen a proto bylo nutno inventář narychlo zapůjčit odjinud. Za správy české komory se na hradě, kromě nejnutnějších oprav střech a zasklívání oken, již nic neopravovalo. V roce 1620 vtrhlo na hrad císařské vojsko, které zde vytlouklo okna a utrhalo zámky u dveří. Špatný stavební stav hradu znepokojoval hejtmana zbirožského panství Jana Kolence z Kolna, který ve svých dopisech dvorské komoře upozorňoval již v březnu 1637, že „na zámku Točníce pro sešlost a zpustošení střech některé pokoje v tom zámku se valí a sují. Pokudž se nespraví, jest se dalšího pádu a pustiny obávati.“
V posledních letech třicetileté války se s hradem počítalo jako s útočištěm, které by bylo schopno se bránit švédskému vojsku. Proto již v srpnu 1640 byla na hrad umístěna tři malá děla. Na počátku roku 1641 bylo pro hrad obstaráno 30 dobrých střelců a čtyři děla. Aby bylo zajištěno zásobování vodou, byla opravena hradní studna a na hrad navezeny zásoby potravin, zejména obilí. Nakonec však k žádným vojenským událostem u hradu Točníku nedošlo.
V roce 1641 byl hrad Točník, který tehdy sloužil také jako vězení pro nebezpečné zločince, nákladem přes 200 kop grošů míšeňských opraven. Obnoveny byly zejména krovy. Na hradě nalézali v těchto letech útočiště také žebráčtí měšťané, kteří zde měli ukryto obilí a v případě potřeby i svůj dobytek, což samozřejmě hradu nijak neprospělo. V roce 1648, po dobytí Prahy Švédy, dal velitel města Plzně vložit na hrad Točník jednoho svobodníka s několika mušketýry. Ale po několika týdnech byla tato malá posádka odvolána a při odchodu odvezla s sebou i dvě děla. Ze zprávy z roku 1674 se dovídáme, že na hradě již nikdo, kromě vrátného, nebydlel. Studna o hloubce 50 sáhů (asi 100 m) byla vyčištěna a měla dostatek vody. Všechny budovy byly staré, ale žádné opravy nepotřebovaly. Jenom bylo nutno opravit střechy a zřídit schody do velkého sálu, kde byla skladována tenata a sítě. A tak roku 1681, kdy hrad navštívil Bohuslav Balbín, byl Točník ještě obyvatelný. Také nový zbirožský hejtman Nikodým Presl o hrad podle svých možností pečoval. V letech 1686–1689 nechal opravit hlavní vstupní bránu a hrad byl „náležitým zavřením opatřen“.
O hrad nepečovali ani zástavní držitelé zbirožského panství Karel Přehořovský z Kvasejovic, který panství držel v letech 1705–1710, ani jeho nástupce Adam z Lichtenštejna, který na panství hospodařil. Až hrabě Hartman z Karlštejna, administrátor státních statků, dal někdy po roce 1723 přikrýt šindelem alespoň hlavní palác. Roku 1733 byla velká síň v prvním patře tohoto kdysi královského paláce proměněna v kapli, která byla zasvěcena sv. Bartoloměji. Díky tomu zůstal tento hlavní palác v hlavních rysech dochován do současnosti neporušený.
Kolem roku 1840, kdy hrad navštívil a popsal F. A. Heber, bydlelo v klenutých místnostech pod kaplí v hlavním paláci několik chudých rodin a ještě roku 1848 byl hrad dosti zachovalý a částečně i obydlený. Ovšem obrazy hradu z počátku 19. století ukazují, že druhý palác byl již tehdy bez střechy.
Hrad Točník, jako součást zbirožského panství, byl státním majetkem až do roku 1865, kdy se stal jeho majitelem po složité obchodní transakci podnikatel H. B. Strousberg, který sice uskutečnil na svém „sídelním“ zámku ve Zbirohu řadu nákladných přestaveb, ale Točník ponechal svému osudu. Také další majitelé z rodu Colloredo-Mansfeldů, kteří byli majiteli zbirožského panství od roku 1879, o hrad zájem neměli a nakonec ho Josef Colloredo-Mansfeld při první pozemkové reformě, spolu s hradem Žebrákem, daroval Klubu československých turistů.
Dnes je hrad Točník majetkem státu, který také pečuje o jeho údržbu. Zatím byla vyklizena suť z některých hradních prostorů a zejména zabezpečeno obvodové zdivo před další erozí.
Zdroj: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku – Západní Čechy, Nakladatelství Svoboda, Praha 1985