Východně nad vsí Kotelicemi, která patřila až do r. 1337 (kdy je doložena poprvé) ke komendě německých rytířů v Býčkovicích, se vypíná zarostlý kuželovitý vrch, na němž jsou zachovány zříceniny středověkého, dobře opevněného a strategicky důležitého hradu Litýše.
K hradu vedla od jihu dodnes zachovaná cesta, jež se otáčí kolem celého vrchu a vstupuje pak ze západu na vrchol, kde stál hrad. Celý vrchol obklopuje hluboký příkop – až na severní stranu chráněnou příkrými skalami. Zejména na jižní a východní straně byly vybudovány hradby, dodnes zčásti zachované (zvláště na jihozápadní straně). Z bývalých hradních objektů jsou zachovány jen zbytky zdí a sklepa při jižním okraji, které snad patří k bývalému paláci. Na severním okraji, mezi skalními stěnami, jsou patrné náznaky bývalé hradní studny.
Přístupovou cestu na hrad kontroloval promyšlený systém zemních bašt spojených fortifikací lehčí konstrukce. Jedna z hradních bran byla navíc z převýšené pozice zajištěna trojúhelníkovou zemní baštou s obezděnými líci. Za touto branou se komunikace stáčela, další branou vstoupila do parkánu a obcházela západní stranu jádra hradu, aby pak na té jižní do něj vstoupila. V hradním jádru stávala na skalním suku (435 m n.m.) zděná lichoběžná stavba patrně věžového charakteru, jižně od ní se rozkládal trojkřídlý palác obklopující nádvoří. Tyto stavby ještě doplňovala cisterna a kuchyně.
Hrad Litýš představoval unikátní a velmi propracovanou ukázku fortifikačního stavitelství využívající dělostřeleckých bašt a zemního obezděného, ale i lehkého opevnění, které se důsledně snažilo o kontrolu přístupové komunikace. Současně se však ukázala největší slabina hradu – sedlo jižně pod ním. Spolu s Kalichem a Pannou patří k tomu nejlepšímu, co ve své době vzniklo.
Historie hradu
Roku 1337 prodali němečtí rytíři Kotelice dvěma pannám chotěšovského kláštera s tím, že po jejich smrti připadne zpět řádu. V r. 1408 se připomíná jakýsi Klement z Kotelic, ale není jasné, zda jde o tyto Kotelice. Víme však určitě, že němečtí rytíři zastavovali svůj majetek, mezi nímž byly i Kotelice.
Když na jaře 1421 došlo v třebušínské kotlině k bojům mezi Janem Žižkou, táhnoucím na Litoměřice, a spojenci krále Zikmunda, objevuje se mezi nimi i děčínský Zikmund z Vartemberka. Tento hrabivý katolík zaútočil neúspěšně na podzim 1421 na Žižkův hrad Kalich. Král Zikmund si chtěl pána z Vartemberka zavázat pevněji, a proto mu zastavil 27. listopadu 1422 mimo jiné i veškerý majetek bývalé býčkovické komendy. Aby si Vartemberk tuto problematickou zástavu zajistil, rozhodl se na její obranu vybudovat nový hrad, který by byl současně i hrozbou Žižkovu Kalichu. Volba padla na vrch Litýš nad Kotelicemi. Z hradu Litýše spravoval pak vartemberský purkrabí tu část býčkovické zástavy, kterou se podařilo v průběhu bojů Zikmundovi Vartemberkovi udržet. Neznáme bohužel osudy hradu v těchto pohnutých dobách, víme jen, že tu byl r. 1432 purkrabím Mikuláš ze Lhoty. Zikmund z Vartemberka pojistil své druhé ženě Anežce ze Šternberka r. 1427 věno na Litýši, ale ta zemřela krátce po smrti svého manžela, jenž byl r. 1438 umořen hladem jako vězeň krále Albrechta II. Habsburského, proti němuž snad připravoval spiknutí. Litýš pak přešel jako odúmrť na Aleše a Zdeňka ze Šternberka. Ti jej však prodali r. 1454 mladšímu synu Zikmunda z Vartemberka, Janovi. Ale už v r. 1459 držel Litýš spolu s celou bývalou državou býčkovické komendy Jan z Čečelic na Tetčiněvsi, věrný straník Jiřího z Poděbrad. Litýš se stal tehdy centrem panství, k němuž patřila i bývalá býčkovická komenda se svým majetkem. Jediná dcera Jana z Čečelic se provdala za vnuka Zikmunda z Vartemberka Kryštofa, jenž držel i Tolštejn, Ralsko a Rybnov. Když po r. 1489 Kryštof zemřel, zdědil litýšské panství nejmladší z jeho tří synů, Václav († 1552). Václav z Vartemberka však r. 1532 vyměnil Litýš s Býčkovicemi se svým strýcem Kryštofem z Vartemberka za čtvrtinu České Lípy.
Za nového držitele byl Litýš sice ještě obýván, ale protože již byl zřejmě nepohodlný a nevyhovoval zvýšeným nárokům na bydlení, dal Kryštof opravit zpustlou býčkovickou tvrz a přenesl na ni sídlo panství, které bylo dosud na Litýši. Opuštěný hrad propadal rychle zkáze, v neznámé době vyhořel a r. 1544 se uvádí již jako pustý. Protože Kryštof Vartemberk zemřel r. 1537 neženat, přešlo panství na jeho bratra Prokopa. Ten prodal r. 1540 býčkovické panství s pustým hradem Litýšem Karlu Dubanskému z Duban. Od té doby patřily zříceniny hradu k Liběšicím.
Zdroj: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku – Severní Čechy, Nakladatelství Svoboda, Praha 1984