Předchůdcem hradu Lichnice bylo hradiště, které ve 2. pol. 12. století vybudoval na velmi výhodném místě nazývaném Světlík, předek rodu Ronovců Smil. Podle tohoto místa získal Smil přídomek Světlík (Světlický). O Smilovi hovoří Dalimilova kronika jako o příteli Přemysla Otakara I. s nímž pobýval v letech 1193 – 1197 ve vyhnanství v Sasku.
Hrad Lichnice má tvar pravidelného trojúhelníku o rozměrech 120 × 110 × 80 metrů. 110 metrová východní část byla opatřena bránou s přístupovou cestou a byla chráněna mohutným příkopem s valem. Příkop se táhl i pod jihozápadní 120 metrovou stranou. Severní strana byla chráněna Lovětínskou roklí. V první (Lichtenburské) fázi výstavby měl hrad obvodovou hradbu se začleněnou okrouhlou plochostropou obytnou věží na severovýchodním nároží. Kastelologové předpokládají i druhou věž s břitem v jižním nádvoří. Hradby byly opatřeny parkánem, který byl přístupný z hlavní obdélníkové brány. O stavbách uvnitř hradu se toho moc neví, zjištěna byla studna a zbytky obdélníkové stavby v západním nároží (Tomáš Durdík zde předpokládál dokonce třetí věž, obdélníkový donjon). Hrad pak prošel pozdně gotickou přestavbou.
Historie hradu
Když se v roce 1197 stal Přemysl Otakar I. králem, získal Smil a jeho synové Jindřich a Častolov úřady v Žitavsku a Budišínsku a rozsáhlé majetky v severních Čechách. V polovině 13. století Jindřichův syn Smil vybudoval na místě hradiště kamenný hrad a pojmenoval ho tehdy módním německým názvem Lichtenburk – což je vlastně česky Světlice. Z německého Lichtenburk se časem vyvinul český název Lichnice. Smil byl první, kdo použil jméno z Lichtenburka. Patřil k předním mužům království. S Přemyslem Otakarem II. se účastnil bitvy u Kressenbrunnu. Za jeho panování začala kolonizace území od Železných Hor až k česko-moravské hranici. Po Smilově smrti – 1269 – převzali jeho rozsáhlé panství synové Hynek, Smil, Oldřich a Reimund. Lichnice připadla Oldřichovi z Lichtenburka, který zemřel 1316. Jeho syn Jindřich směnil Lichnici s Janem Lucemburským za Litické panství.
Lichnice se stala královským hradem, který spravoval purkrabí. Prvním zde byl nejvyšší písař Štěpán z Tetova, který hrad získal do zástavy. Roku 1333 ho Karel IV. vykoupil. Brzy nato ale byla znovu zastavena pánům z Lipé. Při dělení rozsáhlého majetku tohoto rodu v roce 1346 připadla Lichnice Jindřichovi mladšímu z Lipé. Roku 1350 Karel IV. znovu hrad vyplatil a zařadil mezi královské hrady. V roce 1370 zde Karel IV. i delší dobu pobýval. Roku 1394 ho získal Štěpán z Opočna, kterého v roce 1397 zavraždil na Karlštejně opolský kníže Hanuš.
Na počátku 15. století podnikal z Lichnice loupeživé výpady do okolí Ješek z Trojonic. Roku 1410 ho král Václav IV. vykoupil a svěřil purkrabímu Oneši z Mělkovic. Za královny vdovy Žofie byl na hradě purkrabím Petr z Chlumu a to až do roku 1421. V tomto roce oblehli hrad Lichnici husitští Pražané a Petr z Chlumu hrad bez boje vydal. Lichnici získal Hynek Krušina z Lichtenburka. V roce 1422 postoupil Lichnici Janovi Městeckému z Opočna. Lichnická posádka vedená Petrem Liškou přepadala a vraždila protivníky Zikmunda na Čáslavsku. Proto v roce 1428 východočeští husité hrad oblehli. Obléhání skončilo na podzim 1429, kdy Jan Městecký hrad vydal a slíbil, že přejde k husitům. Husitským hejtmanem se stal Jan Hertvík z Rašínova. Jan Hertvík držel hrad až do roku 1458, kdy ho vyplatil Jiří z Poděbrad. V únoru 1469 se hrad a jeho posádka aktivně podíleli na odražení útoku uherského krále Matyáše Korvína. Roku 1470 se Lichnice lstí zmocnil odpůrce Jiřího z Poděbrad Vít ze Rzavého, kterého odtud vyhnal v roce 1473 Jan Jence z Janovic. Po Jiříkově vdově Johance zdědil Lichnici její syn Jindřich a potom jeho strýc Lev z Rožmitálu. V roce 1476 hrad získal do zástavy Vilém Tetour z Tetova. Roku 1490 Lichnici vykoupil král Vladislav II. a daroval ho svému stoupenci Mikuláši mladšímu Trčkovi z Lípy. Mikuláš byl bezdětný a proto panství odkázal své tetě Johance. Johanka vše odkázala svým synům Zdeňkovi, Janovi, Jindřichovi, Vilémovi a Mikulášovi Trčkům z Lípy. Ti si 1533 rodové majetky rozdělili a Lichnici získal Zdeněk Trčka. Ten však už 1534 postoupil své statky Janu staršímu Trčkovi. Od něho získal panství v roce 1539 majitel Opočna Jan mladší Trčka. Po jeho smrti 1549 připadli jeho strýci Vilémovi Trčkovi. Ten se ale značně zadlužil a byl nucen rozprodat část rodového majetku. Lichnici koupil poručník bratrů Albrechta a Václava Robmhápových, sirotků po Zikmundovi Robmhápovi ze Suché. Ti se ujali svého majetku v roce 1557, když dosáhli plnoletosti.
V roce 1637 převzal Lichnici od Robmhápů císař Ferdinand II. a umístil na hradě vojenskou posádku. V roce 1646 se Švédům podařilo lstí zajmout velitele lichnické posádky, hrad však nedobyli. Po roce 1648, kdy Ferdinand III. vydal nařízení zbořit hrady, které by mohl využít nepřítel, Ferdinand Robmháp uposlechl a nechal na Lichnici zbořit opevnění. Tehdy asi bylo zničeno i to, co zbylo po požáru v roce 1610. Úpadek hradu pokračoval, na Lichnici zbyly jen tři obyvatelné místnosti. Po Ropbmhápech získali panství Ceratto-Millesímové, ale ani oni se o hrad nestarali. V roce 1649 byla na zvláštní příkaz Ferdinanda III. pobořena.
V roce 1747 Lichnici koupili Millesimové do ronovského panství. Začátkem 19. století byla Lichnice převedena Nadaci pro zchudlé šlechtičny. Od roku 1989 byly na hradě prováděny opravy hnutím Brontosaurus a Ekocentrem Pardubice.
Zdroj: Wikipedie a hrady.cz