Počátky tohoto rodu jsou zahaleny tajemstvím, protože se zachovalo málo dobových listin, které by nám jeho prapředky přiblížily. Rod užíval erb se zavinutou střelou (tzv. odřivous). Podle některých badatelů tento rod pocházel z Polska, ale současní odborníci na historii o tom pochybují. Zcela jistě legendou je účast jakéhosi Beneše na dobytí Milána roku 1158.
Původ rodu Benešoviců je tak nejasný a není zřejmé, kde má rod své kořeny. Budeme-li se držet hodnověrných faktů, musíme říci, že počátky rodu můžeme sledovat až od Beneše I. z Benešova, který je v listinách uváděn v letech 1219-1222. Měl šest synů, z nichž nejstarší byl Vok I. z Benešova, který byl v družině moravského markraběte Přemysla zastával úřad moravského podkomořího. V listinách je uváděn v letech 1219-1250 a měl asi osm synů. Další z bratrů Tobiáš z Benešova († 1261) byl roku 1229 kanovníkem kostela sv. Víta na Pražském hradě, od roku 1234 byl arcijáhenem v Praze a o tři roky později získal místo probošta kapituly ve Staré Boleslavi. V letech 1238-1243 byl pražským kapitulním děkanem. Krátce před svou smrtí se v roce 1260 vzdal všech svých církevních obročí a jako prostý františkánský mnich vstoupil do kláštera v Benešově, který založil a kde byl také o rok později pohřben. Benešovici založili tři města se svým jménem: Horní a Dolní Benešov na Opavsku a Benešov ve středních Čechách. Jménem neznámý letopisec, označovaný jako Beneš Minorita, uvádí, že františkánský klášter v Benešově založil výše uvedený probošt Tobiáš. Ten pak v jeho chóru dal shromáždit ostatky svých předků. To ukazuje, že středočeský Benešov nebyl kolébkou rodu, ale novým sídlem, příhodně položeným blízko hlavního města království. Probošt Tobiáš byl nejspíše mladším ze synů Voka 1., protože ti se dávali na církevní dráhu, zatímco nejstarší bratr dědil majetek rodu. I to naznačuje, že Benešov nejspíše nebyl hlavním sídlem rodu. Další bratr Matouš je roku 1233 uváděn jako svědek na listině krále Václava 1. vydané pro pražské biskupství („Matouš syn Benešův“) stal se zakladatelem rodu pánů z Dubé. Z listin známe ještě bratry Ondřeje 1., Voka a Drslava. Ondřej 1. Je zmiňován v letech 1225-1248 a zemřel zřejmě bez potomků. Poslední z bratrů Drslav je roku 1234 uváděn jako člen doprovodu markraběte Přemysla v Praze a naposledy o něm máme zprávy z roku 1255. Stal se zakladatelem rodu pánů z Bechyně. Nejstarší Benešův syn Vok z Benešova měl pravděpodobně osm synů a jejich osudy byly podle listin spojeny s markrabstvím moravským a Opavskem, nikoliv se středními Čechami. To vytváří nejistotu, kde se nacházelo hlavní sídlo rodu. Z Vokových synů uveďme nejstaršího Beneše ze Cvilína a pozdějšího biskupa pražského Tobiáše z Bechyně. Zrodu Benešoviců pocházeli například páni z Benešova, z Dubé, z Kravař, z Bechyně, z Dědic, ze Cvilína a další. Když rod pánů z Benešova roku 1327 vymřel, zdědili jejich konopišťské panství příbuzní Šternberkové.
Stejně jako ve 13. století, tak i v pozdějším období dochází k rozrodu Benešoviců, kteří se rozdělili na pány z Dubé, z Kravař, z Bechyně, z Benešova, z Dědic, z Tvorkova, ze Cvilína, z Doubravice, z Bránice, z Bohuslavic, Sedlnické z Choltic a další.
-
- Beneš I. z Benešova (1219–1222) – jediná písemná zmínka
- Vok z Benešova (1219–1250)
- Beneš ze Cvilína (1245–1265), zakladatel větve ze Cvilína
- Tobiáš z Bechyně (1278–1296), pražský biskup
- Ondřej z Tvorkova (1248–1264), zakladatel větve z Tvorkova
- Milota z Dědic (1252–1307), zakladatel větve z Dědic
- Vok z Kravař a Benešova (1274–1283), zakladatel větve z Kravař
- Zbyslav (1281–1293), zakladatel větve ze Štráleka
- Jan (1288–1298), zakladatel větve z Bučovic
- Robert (1243–1269), od roku 1243 opat v klášteře Hradisko
- Tobiáš (1229–1261), od roku 1229 kanovník pražský, 1235 pražský arcijáhen, 1238–1243 kapitulní děkan
- Matouš (1233), zakladatel pánů z Dubé
- Ondřej (1225–1248)
- Drslav (1234–1255), zakladatel pánů z Bechyně
Zdroj: cs.wikipedia.org, Pavel Juřík – Encyklopedie šlechtických rodů